Divoká krása

Bella
16. 9. 2017
Minut čtení: 3

Krása vychází zevnitř.

Spokojená žena vyzařuje krásu své duše navenek.

Aby byla žena spokojená, potřebuje se cítit opečovávána.

Pojďme si společně osvojit každodenní návyky vedoucí

ke krásné a spokojené ženě. Pojďme se vzájemně inspirovat

a podpořit v projevování naší dokonalé jedinečnosti!

Poslední dobou mé nadšení a radost do života jaksi upadá. Nevím, jestli za to může příchod podzimu a hrozící nástup zpátky do školy nebo něco jiného, ale jak se příroda pozvolně stahuje do sebe, i já u sebe takové tendence pozoruji.

Léto jsem si se všemi jeho radostmi a sluncem hodně užila, ale najednou začínám mít pocit, že mi něco chybí, i když jsem o nic z toho nepřišla. Myslím, že je to volání dolů k sobě a to už bude jen stále hlasitější a hlasitější. A protože už minuly doby, kdy jsem nechávala zajít věci až na ostří nože, snažím se vyslechnout i ty jemné záchvěvy.

Vím, že bych potřebovala hlubší kůru, návrat ke kořenům, divokost a nespoutanost, ale to se těžko provozuje, když jste doma zabalení do tří dek, s šátkem kolem krku, oteklým nosem a nemůžete mluvit (momentálně ani nevím, co konkrétního si pod tím představit). Takže jsem se rozhodla, že pro sebe udělám něco jen tak,

abych se cítila dobře.

Už během prázdnin jsem si kopila knihu Magicky ženská od Michaely Měřínské.

Vzhledem k tomu, že mám ovšem běžně rozečtených několik knížek naráz, jsem na ni nějak zapomněla, a vzpomněla jsem si na ni znova právě dnes. Otevřela jsem ji tam, kde jsem přestala a narazila na několik dobrých tipů a naznala, že to je něco, co bych pro sebe teď mohla udělat.

1) Zautomatizovat si své návyky v péči o sebe.

Protože nemám pocit, že bych se sobě nějak přehnaně věnovala,

a když, tak spíš nárazově. Zapomínám na sebe.

Což je podle mě a podle autorky knížky očividně také, pouze o zvyku.

2) Vyhradit si 10-15 minut denně pouze na sebe.

Často si říkám, kde ten čas na to mám vzít, ale ruku na srdce, kolik času strávíte činnostmi, co by se daly oželet? Já osobně vím, že hodně.

Určitě je to více, jak deset minut.

3) Vyzdvihnout své přednosti.

Myslet pozitivně o své kráse je pro mě pořád ještě výzvou. Vím naprosto jasně, co bych na sobě chtěla jinak a dokážu k tomu být shovívavá, když mám pocit, že je to zrovna lepší. Ale abych na sobě dokázala něco ocenit, to je horší. Jsou věci, které se mi na mě líbí, to jo. Ovšem formulace, kterou autorka použila, na mě obzvlášť zapůsobila:

„Dívejte se na to,

kde vám naopak příroda

přála a ostatním ne.“

Přirozeně se srovnáváme, každý den. Nemůžeme si pomoct, i když bychom to třeba rádi omezili. Ale srovnávat se stylem „v čem jsem lepší“ mi nikdy nebylo blízké. Rozhodně si nemyslím, že by to autorka myslela tak, že bychom se měli nad někoho povyšovat, ale že by stálo za to tím podpořit vlastní sebehodnocení.

Tahle knížka mi pomohla dívat se na moji krásu jinak. Když se ráno oblékám, přemýšlím nad tím, v čem bych se cítila nejlépe sama sebou. A někdy jsou to kombinace velmi extravagantní, ale cítím se v nich opravdu dobře a dostávám na ně jen pozitivní komentáře. Stejným způsobem se češu a maluju. Dříve jsem se ani jednomu moc nevěnovala, ale teď jsem si z toho udělala kreativní proces a radost. Vymýšlím nejrůznější ztřeštěnosti, které by dokázaly vystihnout mé současné rozpoložení.

Zkuste to taky!

Vydejte se za hranice konvencí. Začala jsem si třeba malovat po obličeji.

Nedělám to každý den, někdy mi stačí klasické linky, ale jindy ne.

Místo popisů přikládám fotku, to bude asi výstižnější.

Autorka v knize navrhuje, že je dobrý nápad podniknout takovou změnu veřejně. A to je ten důvod, proč jdu doslova s kůží na trh a píšu tento článek. Zároveň bych si chtěla zajet režim, ve kterém se budu péči o sebe pravidelně věnovat a i v tom si myslím, že by mi pravidelné veřejné příspěvky mohly pomoci.

Takže vás zvu ke sledování mého blogování na Facebooku!

/divoka.bella, projekt #divokakrasa